Základní škola a Mateřská škola

Kamýk nad Vltavou, příspěvková organizace

PROJEKTOVÝ DEN U PŘÍLEŽITOSTI 17. LISTOPADU 1989

 

V pátek 14. listopadu se na Základní škole Kamýk nad Vltavou uskutečnil projektový den u příležitosti 25-tého výročí 17. listopadu 1989. Žáci II. až IX. třídy nejprve shlédli prezentaci, připravenou učiteli, o stavu socialistického Československa koncem 80. let a o tom, co se vlastně 17. 11. 1989 událo. Potom jsme si pustili zajímavý film od společnosti "Člověk v tísni", popisující rok 1989 očima studentky střední školy s dobovými filmovými záběry. Tuto prezentaci i film shlédli žáci s velkým zájmem a až neobvykle ukázněně. Po skončení filmu se žáci rozešli do pracovních skupin k jednotlivým učitelům, kam se předem rozdělili. Každá skupina dostala nějaký úkol, který si žáci předem doma připravili. Práce v těchto skupinkách pokračovala další 2 vyučovací hodiny. Nakonec jednotlivé pracovní skupiny předvedly ostatním žáků, výsledek svého úsilí v tělocvičně.

Viděli jsme události 17. 11. 1989 z několika pohledů, vzpomínky rodičů a prarodičů na 17. listopad, divadelní scénku "17. listopad na Národní třídě" a seznámili jsme se s životopisem Václava Havla. Další projektový den se na naší škole uskuteční v květnu 2015 u příležitosti 70. výročí konce 2. světové války.

Libor Kalivoda


 

Vzpomínky na revoluci  - Jan Jugas (IV. třída)

1989 Vzpomínky rodičů

A jak na listopadové události vzpomíná moje máma s tátou?

Mámě i tátovi bylo v té době 14 let, oba chodili do 8. třídy na příbramských základních školách.
Když začala shromáždění i na příbramském náměstí, tak se také zúčastňovali – dokonce i o polední přestávce – takže před odpoledkou se sešli s ostatními spolužáky na náměstí, zvonili klíči, na bundách měli připnuté trikolory, zpívali hymnu a protože jim bylo teprve 14 let, brali vše jako obrovské dobrodružství. Celá třída držela pohromadě a všude v okolí vládla euforie (obrovské nadšení). Učitelé s žáky ve třídách diskutovali a vlastně se všichni dozvídali, v jaké společnosti do té doby žili a většina o tom neměla ani tušení – lidé byli vlastně otupělí – přesně tak, jak to komunistický režim potřeboval... Dozvídali se, jak lidé, kteří se režimu vzepřeli, byli uvězňováni a mučeni, donuceni emigrovat a přetrhat tak vztahy s přáteli a rodinami, jak oni nebo jejich děti nesměli studovat...
Máma s tátou vzpomínají, jak denně spolu se svými rodiči sledovali televizi a přáli si stejně jako oni, aby komunisté odešli a zavládla u nás demokracie.
Pro hladký průběh revoluce, byla revoluce nazvána „Sametová revoluce".
Vše se obešlo bez zbytečného násilí, komunisté konečně pochopili, že už se u moci neudrží a protože lidé vytrvali, neustále ve větším množství podporovali vůdce revoluce (studenty, herce, budoucí politiky), tak se vše podařilo.
Dnes, 25 let po revoluci, máme svobodu, máme možnosti, o kterých se našim babičkám a dědečkům ani nesnilo a je jen na nás, jak naše šance využijeme, je důležité dobře se učit, abychom v budoucnu měli takové povolání, které nám bude přinášet radost, je důležité učit se cizí jazyky, abychom mohli cestovat nebo pracovat v cizině... a to je dobře :-)

 

1989 Vzpomínky prarodičů

Vzpomínky na 17.listopad 1989 – jak vzpomíná babička s dědou z Kamýku nad Vltavou

17. listopadu se uskutečnil pochod studentů v Praze do středu města na Národní třídu, kde proti nim zasáhla policie – v té době Veřejná Bezpečnost.
Babička s dědou bydleli v Příbrami. V Příbrami se ale ze začátku nic nevědělo, protože v televizích a v rádiích se lidem nesměla říkat pravda.
Že se něco děje, babička s dědou zjistili až v neděli ráno (19.11.), když v televizi Jan Rosák v pořadu Studio kamarád řekl, že se dějí vážné věci. Potom už ve zprávách ukázali shromážděné lidi na Václavském náměstí a na Národní třídě v Praze. Studenti (připojili se i herci) začali z Prahy jezdit do různých měst, také do Příbrami, chodili do práce za lidmi a mluvili s nimi a každý den k večeru přicházeli na náměstí a říkali lidem, co se v Praze děje – že lidé chtějí novou vládu a chtějí odchod komunistů.
Babička s dědou chodili na náměstí každý den. Asi od pondělí 20.11. začala televize ukazovat, co se v Praze děje a jak se „Sametová revoluce" šíří i do dalších měst. Všichni byli nadšení, zvonilo se klíči, zpívalo se – lidé chtěli, aby se vše změnilo, chtěli, aby v obchodech bylo k dostání různé zboží (např. pasta na zuby, toaletní papír, ovoce a zelenina... to totiž nebylo samozřejmostí, jako dnes). Maso bývalo v obchodech jen v úterý a ve čtvrtek, v obchodech byla k dostání běžně jen cibule nebo mrkev, ale ostatní druhy jenom někdy a v malém množství, na vše se musela stát fronta a na všechny nezbývalo...Lidé také chtěli mít možnost jet na dovolenou k moři nebo se jet podívat třeba do Benátek (do Itálie)...
Lidé toužili cestovat a říkat, co si myslí a nemít strach říci pravdu. Proto všichni ti, kteří chtěli změnu, sledovali co se děje a podporovali ty, kteří revoluci vedli v Praze (v čele s Václavem Havlem), který se hned v prosinci stal naším prezidentem.
Pak se přestříhali drátěné ploty na hranicích, ruská vojska po letech musela odjet i s tanky zpět k nim domů. Otevřely se tak hranice a možnosti pro všechny, mohlo se začít cestovat, lidé mohli začít podnikat – založit si živnost a dělat třeba to, co je baví a co umí. Začal se postupně vracet lidem zabavený majetek – třeba hospodářství, lesy. Také děda začal podnikat, otevřel si živnost „Čalounictví" (původně byl důlní zámečník a báňský záchranář). Začátky v podnikání byly těžké, ale každý, kdo je poctivý a pracovitý, může pak říci: STÁLO TO ZA TO!
Dnes máme všichni možnosti (a bereme je jako samozřejmost) – můžeme studovat a pracovat v zahraničí, můžeme cestovat a učit se cizí jazyky, můžeme svobodně volit naši vládu a prezidenta, každý můžeme nasměrovat svůj život tam, kam chceme :-) a záleží jenom na nás, jak s tím naložíme.

 

 

Základní škola
262 63 Kamýk nad Vltavou 141
telefon 318 677 113